Konotace

Konotace (pochází z latiny: „con-“ („spolu“) a „notare“ („označit“)) je pojem z lingvistiky a sémiotiky, který označuje vedlejší nebo nepřímý význam slova, spojovaný s emocemi, asociacemi nebo kulturním kontextem.

Zatímco denotace představuje doslovný nebo základní význam slova (např. „pes“ označuje zvíře ze skupiny savců), konotace zahrnuje všechno, co se s tímto slovem může subjektivně spojovat.

Například:

• Slovo „pes“ může mít pozitivní konotaci, pokud evokuje loajalitu a přátelství.
• Zároveň může mít negativní konotaci, pokud někdo myslí na nebezpečí nebo špínu.

Konotace znamená transformaci člověkem přijaté jazykové formy (slova, věty, tahy malířova štětce, architektonická skica, dendrologická struktura ...) v informaci vytvořenou z ní v jeho psýše. Je to přiřazení (informačního) významu té formě. Uvedená transformace je vágní, subjektivní a emocionální, měnící se od člověka k člověku a u každého z nich v čase. V mimořádném případě, kdy se podaří (vnitřní) vágnost anulovat, mizí subjektivita a emocionalita i časová závislost transformace, ta je pak intersubjektivní (interpersonální) a neměnná (exaktní vědy), a říká se jí interpretace.